Přechod Jeseníků

Tato turistika byla náhrada za WAB (Wiener Alpenbogen). V době, kdy píšu tento článek a dívám se na fotky, musím zpětně říct: "výborná náhrada". Upřímně nevím, které Moravskoslezské pohoří miluji víc. Jestli jsou to Jeseníky nebo Beskydy. Nedokážu posoudit. 

Přechod Jeseníků v této podobě, v jaké ji budu popisovat, je druhý pokus o přechod. Původně jsem měl končit v Ramzové. U prvního pokusu mne zradilo počasí. Rok na to přechod vyšel.

Trasa 1: Malá Morávka - Červenohorské sedlo (8. 8. 2025)

Ráno jsme vyrazili s kolegou z Brna a jeli jsme přes Olomouc, Šternberk až do Malé Morávky. Bylo krásně.  Tím pádem, tak narvaný autobus jsem v životě neviděl. Mněl jsem postřeh z cesty autobusem v jiném kraji. V celém autobusu byla jen jedna obrazovka (u řidiče), což když sedíte vzadu tak na ni nevidíte. Což oceňuji autobusy IDS JMK, že i ze zadních sedadel je vidět na obrazovku, protože jsou v autobusu dvě. 

Po příjezdu do Malé Moravky jsme si dali polévku a "polévku". Po těchto dvou polévkách jsme vyrazili na na cestu na Červenohorské sedlo. Šli jsme nejdříve přes Velký kotel na Ovčárnu. Rostli borůvky a všichni doslova měli pastvu. Poznal jsem to na úsměvech lidí. Všichni měli od borůvek zabarvené zuby. 

Po vystoupání z Velkého kotle se nám ukázal neskutečný výhled.

Sice vím, že tato fotka je na úvodu, ale musel jsem jí sem dát znova.

Po takovém výhledu, už to byl jen kousek od Ovčárny, kde jsme si dali pořádný oběd. Už bylo načase. Na to, že jsme byli v Jesenících, tak slunce doslova bodalo. Přes nejvyšší vrchol Jeseníků jsme nešli. Rovnou jsme šli na Švýcarnu. Zapomněl jsem doma kšiltovku. Tak už mám aspoň památku. 

Po příchodu na Červenohorské sedlo jsme si dali několik piv a sedli jsme si k jednomu páru. Já zmožen turistikou a po dvou pivech jsem začal číst drážní návěstidlo naopak. Což mě hned pán opravil a nakonec se ukázalo, že to je to pán od Český drah z Plzně a vznikla krásná debata na různá železniční témata. 

Večer jsem já a kolega (Dušan) zakončili několika panáky v podobě návěstidla. 

Jelikož návěstidlo má 5 barev, z toho dvě jsou stejné barvy, návěstidlo mělo za následek, že jsem měl v noci velkou zakázku dřeva.

Zakázka dřeva byla natolik velká (přirovnal bych ji ke kácení Sekvojového lesa o několika akrech), že kácením byl kolega doslova vyhnán na chodbu, aby se vůbec vyspal. 

• Délka trasy: 24,09 km.

Trasa 2: Červenohorské sedlo - Hynčice pod Sušinou (9. 8. 2025)

Druhý den jsem se probudil s údivem, kde je kolega. Na cestě na snídani jsem ho potkal na chodbě a se slovy: "To bylo strašné v noci". (Smích)

Další den byl ve znamení přechodu přes Vozku a Brannou do Hynčice pod Sušinou. Píšu to všude, ale byl to opravdu krásný den s mnoha výhledy. 

Na rozcestníku Sedlo pod Vřesovkou jsme se rozdělili. Já šel přímo na Vozku a kolega šel přes Keprník. Upřímně řečeno už jsem tuto trasu jednou šel. Stoupání na Vozku po zelené je hodně "pěkné". Na Vozce vznikla i tato fotka. Dál jsem pokračoval na Brannou. To klesání na Branou mi dalo dost zabrat. Nebolela stehna ale nárt. 

Jednou jsem přestupoval v Kolíně při cestě do Tatec a můj vlak z Brna měl zpoždění. Čas přijezdu se rovnal času odjezdu vlaku linky S1 do Tatec. Běžel jsem co mi nohy stačili, protože nevypsali, že vlak má zpoždění a blikal.

Vážení takú držku jsem hodil, že i na CDP Praha z toho museli mít srandu. Pak napsali, že vlak má zpoždění 5 min.

Pochopitelně na tomto klesání se noha ozvala. V Branné jsme si dali sraz v pivovaře a společně pokračovali dál. Po cestě do Starého Města jsme řešili problematiku maďarského jazyka.

Kočka je v košíku         A macska a kosárban van
Kočka jde do košíku    A macska bemegy a kosárba
Kočka jde z košíku       A macska kijön a kosárból

Tento jazyk do dneška nechápu a prosím neptejte se mě na výslovnost: "NEM TUDOM". Po překonání malého kopce přišlo tato scenérie.

Toto byl neskutečný pohled. Na fotce to není moc vidět, ale naživo to bylo něco neskutečné. Po příchodu do Starého Města pod Sněžníkem jsme šli přes náměstí a kolega říká: "nedáme pivo"? Lupli jsme rovnou dvě. U piva jsem vybavil ubytování a pokračovali dále do Hynčice pod Sušinou.

Výhoda těchto turistik je ta, že se nevážete na žádné spoje domů. Prostě jdete celý den. Čas tak nějak plyne pomaleji a jste více v klidu. Žijete.

Původně jsme chtěli spát na chatě Návrší. Bohužel měli plno. Proto jsme hledali náhradní ubytování a vyšlo v Hynčicích pod Sušinou.

Ono ubytování v Hynčicích pod Sušinou se jmenovalo Penzion pod zvonem. Mě furt vrtalo hlavou proč je to kaple. Ona to fakticky kaple byla. Zasvěcena byla svatému Petru a Pavlu. Byla odsvěcena a dnes je z ní krásný penzion.

• Délka trasy: 28, 17 km.
• Od začátku: 52,26 km.

Trasa 3: Hynčice pod Sušinou - Kralický Sněžník (10. 8. 2025)

To bylo spaní. Bože tak dobře jsem se už dlouho nevyspal. Dokonce jsem neměl zakázku. Museli jsme brzo stávat, protože na Kralický Sněžník to bylo hodně metrů nahoru. Nicméně už ráno bylo krásně. 

Nejhorší nebylo stoupání do kopce. Do stoupání jsem vždy pomalý, ale to co přišlo v cíli cesty. Na vrcholu Kralického Sněžníka Polská strana udělala rozhlednu. Zrovna do ní šla velká parta děcek na táboře. To bylo řevu jak koncertě. 

Kde je ten pomyslný klid přírody.

Doslova nás ten řev vyhnal k Prameni Moravy, kde byl klid. Na Kralickém Sněžníku končí trasa 3 a začíná Úsek 1  Via Czechia Českomoravská. Začíná právě na vrchole a končí u rakouských hranic u Slavonic. Kopíruje západní hranici Moravy. 

Až na vrchole jsme si uvědomili, že Keprník je stejně vysoký jako Kralický Sněžník 1423 m n. m..

• Délka trasy: 8,89 km.
• Od začátku: 61,15 km.

Úsek 1 Via Czechia Českomoravská Kralický Sněžník - Velká Morava (10. 8. 2025)

Další trasa vedla po Via Czechia Českomoravská. Nejvyšší vrchol této trasy je právě Kralický Sněžník. Upřímně chtěl jsem ve Via Czechia pokračovat přes podzim a zimu téhož roku, ale pozimní únavy a vytíženost v práci, která mým špatným rozhodnutím vedla k úplnému nedostatku času zapříčinilo, že z celé Via Czechia je do dnešních dnů jsme prošli pouze jenom jeden úsek a to tento. Článek píšu 26. 4. 2026.

Závěr prvního úseku vedl krásným ale strašně dlouhým údolím, který neměl konce.

• Délka trasy: 9,63 km.
• Od začátku: 70,78 km.

Závěr (rekapitulace)

Co dodat závěrem. jedním slovem krása. 

V době psaní článku je tato turistika jednou z posledních turistik bez hůlek (Fofr klacků). Po mnoha letech jsem se k nim vrátil. Původně jsem je používal na delší trasy, ale dnes je už používám na všechny turistiky. Krok je delší, chůze a celkově turistika lepší.

Do této oblasti se vrátím, protože chci pokračovat ve Via Czechia Českomoravská.

• Počet tras: 4,
• Celkové stoupání v součtu: 2434 m,
• Celkové klesání v součtu: 2378 m,
• Celkový čas chůze: 18 h 41 min.