Jeden večer jsem se díval na jednoho Slovenského turistického dobrodruha, který prošel mnoho krásných slovenských magistrál a vždy to okořenil něčím zajímavým. 

Třeba Záhoráckou magistrálu šel se svým kamarádem za jeden den. Délka magistrály je 104 km. Současně to pojali jako rozlučku se svobodou. 

Plán na pokračování z Hodonína byl na světě. Nic slavit nebudu. Pouze ji projdu.

Vždy oceňuji jiný způsob trávení společenských aktivit, jako je například: oslava narozenin nebo Silvestr. Člověk se vždy nemusí "ožrat".

Zde je odkaz na jeho profil na YouTube. Dělá hodně dobré videa z turistik a nejenom na Slovensku.

Část 2. Záhorácká magistrála

Trasa 4: Skalice na Slovensku - Vrbovce (13. 3. 2026)

Konečně nastal čas pokračovat v turistice po Záhorácké magistrále. Večer před turistikou jsem usilovně sledoval youtubera ze Slovenska, jak to šel, v kolik hodin byl na jakém místě a kolik měl km v nohách. Hondě mi to pomohlo.

Ráno jsem vyjel z Brna 6:22 a měl jsem po trase do Skalice na Slovensku jen jeden přestup a to v ŽST Kúty. Tato stanice je dopravní peklo. Osobní vlaky na Skalicu odjedou asi dvě nebo tři minuty před příjezdem mezinárodního vlaku od Břeclavi. Přes pracovní dny naštěstí jede vlak na Skalicu co hodinu, ale o víkendu je to horší. Vlaky jedou co dvě hodiny a opět ujíždí. Nicméně tak čerstvý vzduch co byl ráno na stanici jsem už hodně dlouho nezažil. 

Slovenské turistické rozcestníky nemají km ale čas. V tom nemám problém ale kdyby ty časy aspoň odpovídaly reálné turistice. Na mapách.com mám nastavenou rychlost 4 km/h na rovině. Mapy mi tuto trasu spočítaly, že ji ujdu za 9 h 51 min. Což odpovídá rychlosti i se započítáním stoupání a klesání na reálnou rychlost 3,33 km/h. 

Slovenský turistický rozcestník udává hodnotu 7 h 45 min což je rychlost 4,23 km/h (5 km/h na rovině). Abych pravdu řekl více věřím mapám.com a nastavené rychlosti 4 km/h. 

To bych musel týden jest fazole a čočku abych takové průměrné rychlosti chůze dokázal dosáhnout. Jinak řečeno, využil bych pomocné větry. Možná by mi to pomohlo.  

Netvrdím, že nejsem schopen jít i 5 km/h ale to je pouze na rovině. Pro mne je spíše důležitější mít nastavené reálné hodnoty rychlosti schůze, do které jsou i započítány doby odpočinku na jídlo a pití. Pak je ovšem příjemné dojít do cíle dříve než mapy.com udávají.

Trasa 4 vede krásnou krajinou Býlích (Bielých) Karpat. Ty výhledy na všechny možné strany byly neskutečné. Malou část této trasy jsem už prošel v opačném směru a to od Tří kamenů po Kobylu. Opět jsem viděl Veľkou Javorinu. Bylo to kousek od nevyššího místa Záhorácké magistrály. Tím místem je kopec Žalostiná (618 m). U tohoto kopce jsem potkal slovenského cyklistu na elektrokole. Pobavili jsme se kam kdo jede nebo jde a pokračovali každý svou cestou. 

Ve Vrbovcích jsem mlel z posledního. Poslední km na stanicu jsem už fakt nemohl. Když jsem se ptal místního, jak daleko musím jít do cíle, tak jeho pes při pohledu na mne ani neštěkal. Musel jsem vypadat zmoženě.

• Délka trasy: 35,13 km.
• Od začátku: 109,17 km.

Trasa 5: Vrbovce - Senica (18. 4. 2026)

V tento den byla akce Noc otevřených sklepů ve Velkým Němčicích, nakonec bych na tuto akci jel sám a mělo být krásně. Dokonce mělo být až 19 stupňů. Jasná volba co budu dělat. Budu pokračovat dále v procházení Záhorácké magistrály. Bylo znát, že mnoho lidí mělo podobnou myšlenku vyrazit ven do přírody. Vlak do Veselí nad Moravou byl narvaný lidmi až po střechu. Horší to bylo ještě z Veselí nad Moravou do Myjavy. Sedli se ke mně dva starší lidé co měli elektrokola. Chtěli jet z Myjavy po Slovenské straně do Hodonína. Ve Vrbovcích jsme se rozloučili a asi po hodině jsme setkali na rozcestí Zimovci. To bylo pěkné a příjemné setkání. 

Bylo neskutečně krásně. To se nedá popsat. 

Jen pro ukázku. jsem sem dal dvě panoramatické fotky. Nejkrásnější na nich je to, že na obou fotkách je vidět kam půjdu.  Jinak v dálce je vidět pohoří Malé Karpaty (napravo).

Samostatnou kapitolou je značení turistických tras na Slovensku. Na předchozí trase jsem se učil, že KST má trochu jiný způsob značení, než na které jsem zvyklý od KČT. Naštěstí mapy.com mi hodně pomohli zorientovat se. Mnohdy značka chyběla úplně, nebo v dalším příkladě byla značka pouze jen jedna na boku pro oba směry a ne čelem k chodci. Poslední perličkou je, že se při odbočení trasy málo kdy používají šipky. Turista musí hledat. Nejlepší je asi opravdu nastudovat trasu podrobně dopředu. Jinak to nevidím. Navigaci se mi nechce používat. Vybíjí se při ní rychleji telefon než bez GPS. Na měření trasy používám hodiny a telefon mám pouze na mapy a jízdenky.

Když jsem se blížil k rozcestí Lipová, Kadlečíkovci viděl jsem malou skupinu lidí, jak jde z červené a na zelenou. Ta malá skupina se čím dál tím víc rozrůstala a rozrůstala a až mi to nedalo, tak jsem se zeptal co je to za pochod. Byla to Lazová stovka. Když se podíváte kudy vede, je to docela výzva. Zatím si nechám ujít další ročníky. Většina Trasy 5 je vedena v otevřeném terénu a ze začátku jsem nevěděl jestli jít s bundou na sobě nebo ne. Sice svítilo slunce ale foukal studený vítr. Trasa je opravdu vedena neskutečnou krajinou. Bohužel množství polních cest je opravdu minimální. Většina trasy vede po asfaltu nebo cestách, kde dřív byl asfalt. Když jsem přicházel na stanicu Senica, tak už jsem necítil nohy. 

I tak ji mohu doporučit, když vyjde počasí, takto trasa (Trasa 5) stojí za to. 

Nestihl jsem si dát ani brynzové halušky v Senici. Zachránila mne benzinka, kde byl můj oblíbený párek v rohlíku.  

Cesta domů byla opět přes Kúty.

Bože to je stanice, tam co může, ujede. Regionální vlaky ZSSK na sebe navazují, ale proč by měly navazovat na mezinárodní vlaky do a z Česka? Buď ujede osobní vlak o 2 až 3 minuty před příjezdem mezinárodního vlaku z Česka nebo přijede o 2 až 3 minuty později po odjezdu mezinárodního vlaku do Česka. 

Nejhorší je to, že na trati do Senice je veden vlak co dvě hodiny o víkendu. Vlaky na Moravu a z Moravy taky co dvě hodiny. Tato skutečnost mě donutila realizovat další část opět přes týden.

Můj řev na stanici, že mi vlak ujel o 1 minutu a další jede za dvě hodiny si všiml i výpravčí. Vlak na Prahu měl 3 minuty zpoždění, to by se stihlo přestoupit. Bohužel.

• Délka trasy: 31,80 km.
• Od začátku: 140,97 km.

Trasa 6.1: Senica - Studienka (20. 6. 2026)

Před touto turistikou jsem byl na srazu Modulů Brno. Kde zkoušeli nový systém předávání vlaků na modulové železnici. Vysvětlovat to tu nebudu, jak to vymysleli, ale znělky nádražního rozhlasu byly pořád slyšet. Už jsem toho měl plné uši. No a jelikož jsem věděl, že pojedu přes stanicu Kúty, tak jsem si mezi modely vlaků (jsem na srazu strojvedoucí) sem tam pustil znělku stanice Kúty. Myslel jsem si, že budu připraven na hodinové čekání na stanici. Nicméně když jsem tu znělku slyšel ve stanici Kúty, šel jsem do kolen. 

Jel jsem o den dříve do Senice, abych nemusel stávat ve 4 hodiny ráno a čekat 2 hodiny kvůli dvou minutám.

Spal jsem na hotelu Branč. Příjemný hotel paní recepční byla strašně milá dokonce mi zařídila snídani. Při cestě do obchodu jsem se díval v hotelu, jak Senica vypadala dřív. Když jsem se paní recepční ptal, kde je centrum, tak mi s úsměvem na tváři řekla ale my jsme v centru. Z původní zástavby zbyl jen kostel. Všude panelákové budovy. No prostě krásné město.

Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na Pelíšky. 

Začínaly vedra, která se táhla pomalu 2 měsíce v kuse s malými předávkami. Věděl jsem, že to bude brutální turistika. Výškově to bylo v pohodě, ale to vedro. Měl jsem 4,5 litru vody + 1l Birellu. Všechno padlo.

Sice jsem šel většinu trasy lesem. V lese byl ale dotěrný hmyz. Tak jsem z lesa utíkal na louky, kde bylo úporné vedro, ze kterého mi začalo být blbě a tak jsem opět utíkal do lesa abych byl otravován hmyzem. Neskutečné. 

Značení bylo opět stejně kvalitní, jak ve dvou předchozích úsecích. Ovšem, v jedné části trasy bylo až moc dobré. Šel jsem kolem Vojenského prostoru Záhorie. Asi se KST bojí o turisty aby se jim neztratily. 

Když jsem před Studienkou načínal poslední flašku z vodou. Bylo rozhodnuto. Končím ve Studience. Naštěstí jel autobus do Malacek.

Dokonce jsem z Malacek jel vlakem, na který navazoval vlak do Brna. Ovšem to by opět nebyla stanice Kúty. 

Mezištátný vlak rj 274 Metropolitan mešká asi šesťdesiat minút.

A ještě ta znělka k tomu. 

Naštěstí jsem na stanici potkal jednoho strojvedoucího z Brna, který dokonce měl i topičské zkoušky na parní lokomotivu. Když mi ukazoval fotky modelů parních lokomotiv z dob 2. světové války, tak jsem doslova žasnul jaké bylo za války na východní frontě maskování parních lokomotiv. 

• Délka trasy: 26,92 km.
• Od začátku: 167,89 km.

Trasa 6.2: Studienka - Závod (8. 8. 2026)

Po těch vedrech se na Jižní Moravě trochu ochladilo.

Ze 40°C na 32°C. Už abych začal vytahovat zimní bundu!!!

Tentokrát se problémy s přestupy do Malacek. Autobus mi ujel o 5 minut. Veškerá doprava je směřována na Bratislavu v rámci IDS. Takže kdo by jel z Kút do Studienky. Opět necelé dvě hodiny čekání. Nechtěl jsem stavát ve 4 hodiny ráno a tak jsem dojel až v 11:57 místo v 9:57 do Studienky,,Kostol. Po pár metrech v lese jsem usoudil, že to byla dobrá volba ukončit předchozí turistiku ve Studience. Celá trasa vedla po písku. Po jemném písku. Tam se dobře boříte. 

Tato trasa byla taková nezáživná, nic moc. Nicméně ve vesnici Závod jsem si dal pizzu a šel na vlak. Naštěstí jsem stihl vlak, na který sice nenavazoval vlak do Brna, ale výpravní budova stanice Kúty je směřována na východ. takže je tam odpoledne stín a hodinu čekat na slunku nebo ve stínu je sakra rozdíl. Jinak vlak na Brno měl 20 min zpoždění.

Závěr (rekapitulace)

Co dodat. Jednou jdete na malou turistiku aby jste se odreagovali z pracovní vytíženosti a vznikne z toho další krásná vícedenní turistika. Cestu T.G.M. můžu jen doporučit. Záhoráckou magistrálu v úseku Skalica na Slovensku - Senica taky. Ale ze Senice do obce Závod to bylo takové nijaké. 

Újma na zdraví mi byla stanica Kúty a návaznosti mezi vlaky. To mně hodně rozhodilo. Jsem zvyklý v rámci cestování vlakem na leda co. To nesmyslné čekání na další spoj plus pravidelné zpoždění vlaků mě odradilo vůbec jezdit vlakem při zpoždění. Radši ruším akce a to bohužel i dovolené než abych čekal na opožděný vlak. Už se nikam neženu jen proto abych něco mermomocí stíhal. 

• Počet tras: 7,
• Celkové stoupání v součtu:  1 609 m,
• Celkové klesání v součtu:  1 624 m,
• Celkový čas chůze:  36 hodin 11 min,
• Doba strávená v ŽST Kúty: 5 hodin 22 min (strašné)!!!